Historie holení

Těžko najdeme jinou výhradně mužskou činnost, než je holení vousů. Již po tisíce let svádějí muži se svými vousy nekonečný boj. Úprava vousů sahá do hluboké historie, podle dochovaných jeskynních maleb se již člověk v době kamenné pokoušel zkrotit svůj plnovous za pomoci lastur.

Začalo to pazourkem v pravěku

Jedním z prvních holicích nástrojů byla čepelka z pazourku datovaná cca 30.000 př. n. l. Účelem zřejmě nebyla ani tak snaha zalíbit se, ale spíše rituální úkony k uctění nadpřirozených sil. Dalším vývojovým stupněm nástrojů pro holení byly zřejmě dvě lastury, které fungovaly jako pinzeta, případně se používala voda a ostrá hrana mušle nebo pazourku.

Holení v době bronzové

K rozvoji holicích nástrojů došlo až s rozvojem metalurgie – v mezopotámské oblasti, Indii a Egyptě byly nalezeny břitvy vyrobené z mědi datované kolem roku 3.000 př. n. l. Je vysoce pravděpodobné, že v této době se již jedná o estetickou záležitost. Z dochovaných záznamů víme, že pěstěný vous byl nejen módní, ale také určitým způsobem kastoval společenské vrstvy.

Antika s lazebníky a hladce oholenou tváří

Například AlexandrVeliký ve své době, cca 4. stolení př. n. l., prosazoval holení, neboť věřil, že muži vypadají úhledněji a čistěji. Babylóňané, Asyřané a Peršané nosily svůj vous velmi pěstěný, stáčený do ruliček a u některých byl také posypán zlatým práškem. Nošení vousů bylo výsadou vládnoucí kasty. Ze starověkého Egypta je velmi známá faraónská bradka, která byla buď pěstěná svým nositelem, nebo byla nasazována umělá. Ostatní obyvatelé chodili hladce oholeni. Z této doby jsou také dochované zmínky o prvních lazebnících a lazebnických školách.

Zvyk holení obličeje přejali také Řekové a Římané a v tomto období byla vyholená tvář nutností. Nástrojem lazebníka byla železná břitva, která ovšem nedržela dobře ostří a mnohdy tak zákazník odcházel pořezán. Nicméně návštěva lazebníka byla společenskou záležitostí, kde se muži setkávali a debatovali o politice či společenských událostech a tak jej muži navštěvovali většinou každý den.

Holení jako výsada šlechticů ve středověku

Přesto, že v průběhu středověku dochází k úpadku péče o zevnějšek z pohledu např. římského občana, tak úprava vlasů a vousu je stále aktuální a postupem času se upravený vous stal výsadou šlechticů, státních a církevních hodnostářů, kteří jej v různých podobách nosili dlouhou dobu. Současná doba přeje spíše hladké tváři a různě upravené vousy bývají spíše výjimkou.

Historie holení břitvou

Historické nástroje pro holení

K oholení se používalo různých nástrojů, nejprve to tedy byly lastury, které fungovaly spíše na principu pinzety, následně pak pazourkové čepelky, měděné břitvy a postupně se nejen změnil její tvar, ale také materiál.

S rozvojem zpracování kovů se břitvy začínají vyrábět z oceli jako přímé břitvy a poslední vývojová fáze jsou břitvy z kvalitní a tvrdě zakalené oceli (i za cenu vyšší křehkosti) vyráběné jako sklapovací, resp. zaklapovací nože.

První moderní břitva pochází ze Sheffieldu v Anglii

První moderní sklapovací břitva pochází ze Sheffieldu v Anglii, centra nožířského řemesla 18. a 19. století.

Vysoce kvalitní ocel ideální pro břitvy vynalezl jako první Benjamin Huntsman pomocí tehdy speciálního procesu tavení již v roce 1740. Její tvrdost byla vyšší než tvrdost německé oceli, britští nožíři ji odmítali dále zpracovat.

Celou svou produkci ze začátku tedy vyvážel do Francie. Vzrůstající obchodní soupeření s dováženou francouzskou nožířskou produkcí ovšem donutilo i britské zpracovatele, aby ji začali také používat a tím zvýšili svou konkurenceschopnost.

Sheffieldská ocel je známá jako sheffieldská stříbrná ocel a je vyhledávaná pro svůj lesk a excelentní kvalitu a je stále používaná pro výrobu břitev, např. francouzským výrobcem stojícím za značkou Thiers Issard.

Vynález holícího strojku na žiletky

Další vývojovou fázi holicích nástrojů nastartoval Francouz Jean Jacques Perret se svým prvním holicím strojkem, který vynalezl na konci 18. století. Tento velký expert na holení usnadnil cestu pro své následovatele a v roce 1902 se idey holicího strojku ujímá K. C. Gilette a na svět přichází jednorázový holicí strojek s výměnnými čepelkami. To, co zpočátku vypadalo jako velký propadák, se stalo obrovským úspěchem. Původně byly žiletky vyráběny jako jednorázové… nicméně obecně známý fakt byl, že tyto jednorázové žiletky se používaly tak dlouho, dokud se s nimi dalo holit…

A zde nastupuje v polovině 50. let na scénu firma Wilkinson Sword, jejíž dlouhá tradice ve výrobě mečů pomohla ve vývoji holicí čepelky z antikorozní oceli, která se neměla otupit, ani po několikerém použití. Postupně se přidávali další a další čepelky pro hladší a jemnější oholení… kolik asi čepelek bude konečný počet?

Příchod elektrických holících strojků ve 20. stol.

První holicí strojky se objevily na počátku 20. století a v roce 1928 byl patentován elektrický holicí strojek. Jako první se do jejich výroby vrhla společnost Remington a postupem doby spolu s žiletkami zatlačily na ústup klasické břitvy.

Rozmach, úpadek a oživení holení břitvou

Největší rozmach klasických břitev byla na přelomu 19. a 20. století a jejich úpadek se začíná počítat od cca poloviny 20. století, kdy byly nahrazeny žiletkami a strojky.

V současné době prožívají břitvy svou renesanci a dochází k obnovování tradice holení břitvou. Břitva je elegantním nástrojem gentlemana a její používání je spojeno s umem, jistotou ruky a sebedůvěrou. Holení břitvou má v našich zemích nádech jisté exotiky a u každého vzbuzuje možná lehké obavy, ale hlavně velkou zvědavost. Oholení břitvou je rozhodně zážitek, který by si měl každý muž dopřát.

Převzato z GrisMagazine

Mohlo by vás také zajímat: